Rudolf Schreiber

(08. 03. 1907 - 25. 10. 1954)

Historik, redaktor časopisu Sudetoněmecké dějiny, uveřejnil celou řadu článků a publikací k dějinám Čech.

Rudolf Schreiber se narodil v Nejdku dne 8. března 1907. Navštěvoval reálné gymnázium v Karlových Varech a vystudoval historii na německé Karlově univerzitě v Praze. Doktorem filosofie se stal v roce 1931 a od tohoto roku byl vědeckou pomocnou silou v Německé společnosti věd a umění. Roku 1935 dosáhl místa odborného asistenta historického semináře (do 1939) a o dva roky později získal titul docenta. V roce 1937 ukončil úspěšně studium na Státní archivní škole v Praze. Na sklonku 2. světové války (1944) byl jmenován profesorem středověkých a raně novověkých českých dějin. Vedle této činnosti se stal členem Spolku pro dějiny Němců v českých zemích, Československé archivní společnosti (od 1937) a Německé akademie věd (1944). V roce 1941 převzal vedení Archivu hlavního města Prahy, kde setrval do roku 1945. Posléze byl nucen opustit Československo a zamířil do Německa. Novým domovem se pro něho stalo Porýní-Falcko, kde pokračoval ve své vědecké práci. Patřil k zakládajícím členům Spolku Adalberta Stiftera, byl předsedou Historické komise a členem Collegia Carolina. Od roku 1950 vykonával funkci ředitele Zemského archivu ve Speyeru. Zemřel náhle 25. října 1954.

Jeho odborná a vědecká činnost byla velice rozsáhlá. Vedle redaktora časopisu „Sudetoněmecké dějiny“ (v letech 1937 až 1945) uveřejňoval celou řadu článků a publikací k dějinám Čech (obzvláště Loketska) a města Prahy: Loketský urbář hraběte Šlika od roku 1525, Praha 1934; Archivnictví v novém Československu, 1950; Loketský kraj a jeho enklávy po třicetileté válce, Praha 1935 (výběr).